Václav Šolc

[ZaunköniG]

Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
v němž veliký váš zhasl myslitel,
ať božských září temný nepřítel
bludičkou svůdnou zrak vám neošálí.

Jak hvězdy zemské hranice ty plály,
v nichž vyvolenců svatý zástup mřel,
jich plamen hymny nebešťanů pěl,
a jiskry světem záře rozsypaly.

Jen zápal v srdci, v duši, světlo v ruce,
byť celý svět tím požárem se vzňal,
a v kacířské tak lidstvo zašlo muce.

Vždyť sluncem pak by vzplály země naše,
a plamen její davy planet hřál
tmy noci v dálné pekla kouty plaše.