Václav Šolc - Druckversion +- Sonett-Forum (https://sonett-archiv.com/forum) +-- Forum: Sonett-Archiv (https://sonett-archiv.com/forum/forumdisplay.php?fid=126) +--- Forum: Sonette aus slawischen Sprachen (https://sonett-archiv.com/forum/forumdisplay.php?fid=396) +---- Forum: Tschechische Sonette (https://sonett-archiv.com/forum/forumdisplay.php?fid=877) +---- Thema: Václav Šolc (/showthread.php?tid=23447) |
Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Ty, jenž v tom krutém protivenství boji ochrannou vznášíš nad svým lidem ruku a těžkou jeho posvěcuješ muku, jež vzdechem naplnila věk už dvojí! O svatý kníže, žehnej písni mojí, jež mladého mi srdce ve rozpuku s tvým jmenem posvátného lidu zvuku žal, bídu, hněvy, bolů zápas pojí. Vždyť chudičká jak lid ten, jemuž pěje, jak lid i ona chodí na žebrotu a tvrdé tluče srdcí na veřeje. O nedej, by ji vášně shnětly, boly, ať lidu, rouhavou až zmůže rotu, vítězným zpěvem k slávě zahlaholí. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 To srdce naše zbožné, boha plné, to srdce naše jako chrám je svatý, v něm lidských citů proudí pramen zlatý, jenž v nebes moře vtéká světlovlné. Ta píseň jeho nikdy nezaklne, jen slzu lásky roní pro své katy, v něm stále obětný ten zápal vzňatý pro ty, jenž trpí, věštce spravedlné. Jen spasitelské ono "pomiluj ny" ze hloubi jeho k nebes branám vane, byť pod křížem mu klnul žoldnéř zbujný. Ba i když rudou jemu rozže svíci ten války bůh, jenž zhouby bleskem plane, tu zpívá: "Kdo jste boží bojovníci!" RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá a tam putujte k oné Golgotě, kde hlubokého hrobu v temnotě práchniví věky vaše sláva zlatá. Tam poklekněte na ta místa svatá a modlete se ve své nicotě, že v také dlouhopusté nuzotě jste lazaronská objímali vrata. pak teprv po té modlitbě kající k obětem lásky živé učinní tu svátost zulíbejte v prachu tlící. Neb komu nový křest má obmýt lící, ten v duši své mít musí svatyni a v srdci vlastním - živou křtitelnici. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! vždyť pustá stojí ještě mohyla, již krví sláva vaše pokryla a dvoustaletá s hanbou kryje tráva. Nižádný pomník k tryzně nesvolává, by slza žalu kosti zrosila, jež lačným supům tady rozsila osudné války vražedlná vřava. Nuž sneste žuly ze všech zemí k nebi, a nestačí-li pak ten skalný svět, proměňte v kámen i své živné chleby. A víc-li ještě k dílu zapotřebí, tož složte hlavy svoje naposled, vždyť jako kámen tvrdé máte leby. - RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Ku srdci ránu tu jí zasadili, že dvoustaletý krvácela věk, svůj nahý nesouc na pospasy vděk, by lační supi hlad svůj nasytili. O roucho žoldnéři se rozdělili, a když jich vášní sžírající vztek i zlatý diadem jí s čela smek', pak ještě dále v jejím srdci ryli. O ráno svatá! nevyschniž tvůj pramen, své drahé krve proudem dále teč a k nebi vzdychej stále to své: Amen! Snad stane někdy anděl při tvém proudu a v zřídle tvém svůj jasný smočí meč, by krev tvou v knihy věčných sepsal soudů. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Nešťastné hvězdy na nebi ti plály, věžaté město kněžny věštkyně, že ve tvých dómů svaté ruině tu sbitou slávu rumy neschovaly. Za popraviště ulice tvé stály, za čakany paláce, svatyně, a na veřejné míst tvých planině ti nejslavnější reci umírali. Karthago synům pokrov nasypalo, a svící pohřební vzplál Ilion, jen ty's na hanbu při čakanech stálo. I stiskly tebe nepřátelů davy a vedraly se na tvůj na Sion, až všecky tobě strhly věnce s hlavy. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli a ve mladistvém lásky horování jste hymny psali na nebes až báni, nesouce v obdiv srdce zápal vřelý. Jak brzy přísahy jste zapomněli a malicherným nazvali to ždání, jehožto svaté, vroucné milování nadšením plní okruh srdce celý. Ze srdcí přátel sladký med jste ssáli, a když k vám ruce vztáhli k práci svaté, zlolajnou slzou jste je oplvali. Tak sveřepí na klasném poli trávy, květ pestrý skrývá zrní jedovaté, jež živnou šťávu zlatých klasů tráví. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Památko věku, laure věncující, což věčně bude slávy tvojí věsť tu zbrojnou Čingischanů věnčit pěsť o meči pějíc píseň hlaholící? Žoldnéřů větší ti jsou pracovníci, jenž planou mýtí temných hvozdů klest, by lidstvo po chodníku květných cest kráčeti mohlo s jasnou světel svící. Jen chrámy boří velcí světa rváči a krví třísní nebes lilii, vedouce v poutech člověčenstvo k pláči. Skal pustých kruh se kolem moře stáčí, jehožto vlny koráb rozbíjí - pomněnka květ jen v tichých vodách smáčí. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Nevěřte sladké, usmívavé tváři, z níž farizejská duše na vás číhá, ta srdce vaše v každém tluku stíhá, ba s každou kapkou vaší krve sváří. Jak zvony hlučí všací pochlebáři, kovové srdce hlas až k nebi zdvíhá, i světla zář jim z temných očí míhá, vždyť v slunci rádi vždy se stkvějí tmáři. Do srdce hleďte zrakem hloubajícím jak kovkop v tajné země útroby, by v katakombách vzplálo zlato k svícím. Snad že i tvrdší najdete tam kovy, jež vybaví vás v noci poroby a rozkřísnou vám světla zápal nový. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Na stromě našem sveřepí a tyje tak mnohý pahejl bez květů a plodů, jenž nahou vzrostu svého neúrodu šumného listu bídným šatem kryje. V něm k zkáze kmenu živná šťáva hnije, a když pak květných větví ve provodu na topor zbujněl biřického rodu v žoldnéřské ruce naše srdce bije. Nuž pozor, národa vy zahradníci! je dlužno, aby zkázu nevzal strom, přiložit tu tam pádnou sekeřici. Nač sekat teprv, až ta vzejde bouře, kdy pahejl od kmenu odděliv hrom jej ohněm spálí smrdutého kouře. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Ty, jež sedáváš knížat u podnoží a palácová obletuješ vrata, nevěstko citu, zlatým poutem jatá, podloudná prodavačko nebes zboží. Na zákupném se povalujíc loži, rtem zpěvným líbáš chladný paprsk zlata, v tmách srdcí bloudí záře tvoje svatá jak ve propastech padlý anděl boží! Prodajná písni! kde svých skryješ tváří, kdy slovo prosté jako apoštol ti roušku strhne slávy při oltáři. Žebračkou budeš při těch hodů záři, kdy ten, jejž klela's nízkých chýší bol na zlato změní lidu pohlaváři. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým, toť peníz skrytý v nebes pokladnici, v něm obraz vyryt bledých, smutných lící a psáno písmen slzí perlovatým. Nechť zdobena již písmenem jest zlatým, nechť rytířskou chráněna rukavicí, nechť svěcenou na oltář klade svíci neb žezlem třímá mocnou vládou jatým. Ta ruka uschne jako sžatá tráva, pakliže prstem loupežnickým sáhne na peníz ten a božská jeho práva. Vše jedno tu, ať vdovou matka dětí, ať žebračka, jež od vsi ke vsi táhne, neb koruna, jíž bylo ovdověti. RE: Václav Šolc - ZaunköniG - 28.01.2018 Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí, v němž veliký váš zhasl myslitel, ať božských září temný nepřítel bludičkou svůdnou zrak vám neošálí. Jak hvězdy zemské hranice ty plály, v nichž vyvolenců svatý zástup mřel, jich plamen hymny nebešťanů pěl, a jiskry světem záře rozsypaly. Jen zápal v srdci, v duši, světlo v ruce, byť celý svět tím požárem se vzňal, a v kacířské tak lidstvo zašlo muce. Vždyť sluncem pak by vzplály země naše, a plamen její davy planet hřál tmy noci v dálné pekla kouty plaše. |