Václav Šolc

[ZaunköniG]

Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
z níž farizejská duše na vás číhá,
ta srdce vaše v každém tluku stíhá,
ba s každou kapkou vaší krve sváří.

Jak zvony hlučí všací pochlebáři,
kovové srdce hlas až k nebi zdvíhá,
i světla zář jim z temných očí míhá,
vždyť v slunci rádi vždy se stkvějí tmáři.

Do srdce hleďte zrakem hloubajícím
jak kovkop v tajné země útroby,
by v katakombách vzplálo zlato k svícím.

Snad že i tvrdší najdete tam kovy,
jež vybaví vás v noci poroby
a rozkřísnou vám světla zápal nový.