Václav Šolc

[ZaunköniG]

Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
a ve mladistvém lásky horování
jste hymny psali na nebes až báni,
nesouce v obdiv srdce zápal vřelý.

Jak brzy přísahy jste zapomněli
a malicherným nazvali to ždání,
jehožto svaté, vroucné milování
nadšením plní okruh srdce celý.

Ze srdcí přátel sladký med jste ssáli,
a když k vám ruce vztáhli k práci svaté,
zlolajnou slzou jste je oplvali.

Tak sveřepí na klasném poli trávy,
květ pestrý skrývá zrní jedovaté,
jež živnou šťávu zlatých klasů tráví.