Václav Šolc

[ZaunköniG]

Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
vždyť pustá stojí ještě mohyla,
již krví sláva vaše pokryla
a dvoustaletá s hanbou kryje tráva.

Nižádný pomník k tryzně nesvolává,
by slza žalu kosti zrosila,
jež lačným supům tady rozsila
osudné války vražedlná vřava.

Nuž sneste žuly ze všech zemí k nebi,
a nestačí-li pak ten skalný svět,
proměňte v kámen i své živné chleby.

A víc-li ještě k dílu zapotřebí,
tož složte hlavy svoje naposled,
vždyť jako kámen tvrdé máte leby. -