Václav Šolc

[ZaunköniG]

Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,
toť peníz skrytý v nebes pokladnici,
v něm obraz vyryt bledých, smutných lící
a psáno písmen slzí perlovatým.

Nechť zdobena již písmenem jest zlatým,
nechť rytířskou chráněna rukavicí,
nechť svěcenou na oltář klade svíci
neb žezlem třímá mocnou vládou jatým.

Ta ruka uschne jako sžatá tráva,
pakliže prstem loupežnickým sáhne
na peníz ten a božská jeho práva.

Vše jedno tu, ať vdovou matka dětí,
ať žebračka, jež od vsi ke vsi táhne,
neb koruna, jíž bylo ovdověti.