Václav Šolc

[ZaunköniG]

Ty, jež sedáváš knížat u podnoží
a palácová obletuješ vrata,
nevěstko citu, zlatým poutem jatá,
podloudná prodavačko nebes zboží.

Na zákupném se povalujíc loži,
rtem zpěvným líbáš chladný paprsk zlata,
v tmách srdcí bloudí záře tvoje svatá
jak ve propastech padlý anděl boží!

Prodajná písni! kde svých skryješ tváří,
kdy slovo prosté jako apoštol
ti roušku strhne slávy při oltáři.

Žebračkou budeš při těch hodů záři,
kdy ten, jejž klela's nízkých chýší bol
na zlato změní lidu pohlaváři.