Slávy dcera: Zpěv II. Labe, Rén, Veltava 130

[ZaunköniG]

130

Ozvětež se nářkem, hory, doly,
zavzni žel můj šíře široce,
ode Rénu až tam k zátoce,
kterou Dunaj dělí na dvě poly;

ode Tater kvěl ho onen holý
chlumec, Čechů statných původce,
moře, ostrov zalkej hluboce,
na nichž měla láska chrámy, školy:

Z krajů, v kterých lásky zmizli práva,
ber se k pouštěm oněch divochů,
kde víc serdce řídí nežli hlava;

pouč mladých, kteří ještě posud
beze strasti žili, jinochů:
Že je lásky mnohem větší osud.