Slávy dcera: Zpěv I. Sála 001

[ZaunköniG]

1

V onom kraji, kde se květorouchá
Sála dolinami rozstřela,
po nichž někdy silná kráčela
pověstného noha Miliducha;

Sláva, že ji čas a zloba hluchá
zhanobili, k nebi úpěla,
rada bohů přijdouc zavřela
k její křivdě nakloniti ucha:

Přemítáno dlouho o náhradě,
každý z bohů vroucně rozpráví,
jeden to a druhý ono radě;

vtom cos' Lada Milku šepce hezká,
ten, ai, pannu stvořiv představí,
a sněm tichne, žasne, chválu tleská.