Fr. Merta

[ZaunköniG]

- Smrť Dne

Žeh Slunce rudou oběť zapálil,
krvavou oběť v horách západních -
Dne oběť. Žhavou krev chladnoucích žil,
krev Dne, vylil po stupních oltářních,

po stráních hor... tou krví potřísnil
rouch obětních, přikrývek čistý sníh,
sníh bílý, který chtivě ssál a pil
poslední život Dne žil hasnoucích.

A hořel Den - krev k nebi stříkala -
v mohutných proudech tekla obzorem...
Den v agonii těžké umíral...

Zčernalým vzduchem tekla vůně mdlá
vyhaslých svíci - Černým příkrovem
mrtvolu do rakve Čas zavíral...