Themabewertung:
  • 0 Bewertung(en) - 0 im Durchschnitt
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Jaroslav Vrchlický
#1
Jaroslav Vrchlický
1853–1912 Tschechien


Olivy na severu

I.



Ve tmavou zeleň olší, habrů, buků
se náhle oliv šedé listí vkrádá.
Jak zbloudilo sem? Barev do souzvuku
jak cizí nota v zladěný sbor padá.

A v duchu po letech zřím dlouhé svahy,
kde slunce pálí v bílo rozžhavené
na skalnatý práh bez květů a nahý,
na smutné listí, stále zaprášené;

Kde lesy oliv bez pohnutí stojí,
mdlou vůní blankyt kde se stále zpíjí,
a zašlí dnové v mysli mé se rojí,
cos hudbou zní tam a cos poesií.

Zavírám knihu, nelze dále čísti
a dojat u nás na šedé zřím listí.


II.

A zamyšlený kterak spěji dál,
tu sladká vůně táhne větrů dechem;
to minulosti anděl křídly vál,
jak za mnou kráčí hlohem, šípky, mechem.

Mdlá vůně oliv jako zašlý sen
v ráz doby zašlé do srdce mi schvívá.
Skříň starou otevřeš tak zamyšlen,
kde levandule mnohá léta ztlívá.

Ach, olivy! Když mezi vámi dřív
jsem chodil, srdce Bůh sám ví čím zpité,
já necítil té vaší vůně div.
Co po letech mi nyní vyprávíte?

Či chcete říci ve své vůni snivé:
Co ocenit chceš, musíš ztratit dříve?
Zitieren
#2
Cikada pěla na uvadlé sněti,
ve slunce žáru bez ustání pěla,
a její píseň toužně, sladce zněla,
až suchá sněť se jala rozvíjeti.

A brzy v list a květ v motýlů změti
kos přilít’ smavý, lkavá filomela,
a suchý kmen byl besídka již celá,
a přišly Musy, Láska, Amoreti.

A nastal život, jím kmen zvučel starý,
zněl dívčí smích a zněly ňader žáry,
když píseň sdružila se s rukou dělnou.

U vás i u nás stal se zázrak jeden,
v kmen suchý nový mízy proud byl sveden
jen poesie silou nesmrtelnou.

*

A proto nám jak stará známá kyne
cikada s barvínkem, jejž hvězda kryje,
neb život je tam, kde je poesie,
jej ona jak máť děcko v náruč vine.

Ať dějů běh se v různé dráhy šine,
z Mistrala číše pokud oheň pije
a sílu trouver, potud národ žije,
neb slovo pravé písně nezahyne.

To cítíme i my ve srdce hloubi
a zpíváme, ať třeba kol svět němý,
pod chladným nebem, jak vy v slunce žáru.

Nás andělé dva kryjí perutěmi:
tož poesie s láskou k rodné zemi.
Těm z číše Mistralovy piju k zdaru!
Zitieren
#3
Lucifer


I.

Tak Milton zřel jej, Byrona sny táhnul,
když s Kainem prostorem spěl ve hluboku
s tou pohrdou zlé ironie v oku,
jíž ublížiti vždycky dobru práhnul.

Nad dílo šesti dnů se takto nahnul,
hrot archanděla cítě v mocném boku,
tak za člověkem kráčel v každém kroku,
jej lstí v jho svojí služebnosti vpřáhnul.

Jej obra, ducha takto v pouta hmoty
zde uvěznila něžné dívky vloha,
jej soudce nad zhynem i nad životy.

A já se ptám, v své vnořen staré dumy,
proč Satana a zlo vždy lépe umí
vyjádřit člověk, dobro než a Boha?


II.

A starý problém Zla a Dobra vzklíčil?
v mé duši zas, jež prosycena láskou,
já starou zachvěl se zas nad otázkou,
kdo tento dvojí princip lidstvu vztyčil?

Je potřebou, zla démon aby zničil
sta světů, halen různých proměn maskou,
by tísní, trudem let, čel sterých vráskou
ve kráse, kterou nikdo nevylíčil,

Moh’ dobra zárodek se v duši chytit
a růst a bujet v květ, by láska světem
svou mohla zpívat jásající sloku?

By Satan sám se moh’ zpít lásky vznětem
a bez vlády již pro vždy v nic se zřítit
květ vida, jenž rost tolik tisíc roků?
Zitieren
#4
Ballata


Jak čínský krepon v okně kraj mi leží.
Les tmavý, nebe ostré, táhlou čarou
se kopce rýsují mdlou noční parou
a s měsíce jak samé stříbro sněží.

Vše v polosvětle se tak divně třese:
na vlnách matné měsíčné ty blesky,
ty tmavé stíny ostré, pruhovaté,
ba věru, ani kraj to není český.

Chtěl teď bych státi o samotě v lese
a na stromy se dívat černošaté,
jak hvězdy se v nich třesou, plody zlaté!
V kraj pohádek tak bizarní a sladký
bych dítětem chtěl zpátky! —
Jak čínský krepon v okně kraj mi leží.
Zitieren
#5
Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá,
můj život bez ní v jeseni strom holý,
rty dívčí květ jsou, který vždycky zvolí,
když zpívat chce, má píseň zádumčivá.

Než znal jsem tebe, holubičko snivá,
já znal jen to, co ve životě bolí,
teď znám, co těší, blaha na vrcholi
jsem pták, jenž s písní k východu se dívá.

Já s písní poprv dotknul se tvých spánků.
Já s písní myrtu vtkal ti v dlouhé vlasy
a s písní zulíbal tě do červánků.

Teď spolu jdem, a nechť se kolem stmívá,
pláč nesmí zrosit zlaté tvoje řasy —
Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá.
Zitieren
#6
Motýli


Sny jara, pestří motýli,
od květu v květ se kmítají
a pestré duhy splítají
po lučinách a obilí.

Jsou vůní květův opilí,
z nich jako jiskry lítají.
Sny jara, pestří motýli,
od květů v květ se kmítají.

A když už jeseň rozptýlí
své žluté listí po kraji,
kalichy růží potají
jsou všech jich vonné mohyly.
Sny jara, pestří motýli,
od květu v květ se kmítají.
Zitieren


Gehe zu:


Benutzer, die gerade dieses Thema anschauen: 1 Gast/Gäste
Forenfarbe auswählen: