Hermor Lilia

[ZaunköniG]

Tři

Je přece zázrak! V pratmě nekonečna
sto tisíc soustav srší, jiskří div
mhy mihotavé, smělá dráha mléčná,
zrak zmámen zírá na hieroglyf.

Náš oblak - svět (prach vírný neskutečna!)
snad už byl o let myriádu dřív,
jej vichří v modrou spirálu smršť věčna,
v tmě tana, z dáli zroben, zdá se živ.

Tím houpán reálnem, slep jeho jasem
nahmatám maně pod tvým chladným lasem
zas hádanku, jež divně zve se duch.

Snad druhá za sebe i prvé zšílí,
hloub za vesmírným černem nezáří-li
záhada záhad, divně zvaná Bůh.