Otakar Theer

[ZaunköniG]

Nápisy duše
(Pokrytecká panna)

Mám krásu z mramoru a v páru očí laních
zříš Marnost se Smrtí si dávat políbení;
jdu časy lhostejná, zda štěstí nesu v dlaních
či zda se za mnou krev na popravištích pění.

A pleť má, netknutá, jež měla odpoutávat
v stu tělech rozkoše, jak masky nehybná je,
sen, z lásky rovníku do mého srdce zavát,
má víčka zemdlená a v barvách spleenu hraje.

Neb, země Husí! tajemství mého těla
se k slunci polednímu divně rozletěla
a zpitá jeho září teď lásku vzala mi.

Co zatím po horách, snem ověnčena, kráčím
svým krokem hedvábným, nad tanec hadů sladčím,
sten mužů, jako psů, zní touhou skalami.