Hermor Lilia

[ZaunköniG]

Vlast

V uhelných nocích, za tmy nové luny,
nadměrnou vášní čisté hvězdy žijí,
stín lehký vrhá klas, květ, ruka, struny,
když modrými je vznítí magnézií.

Ty stíny stálic pozvolnými suny,
neslyšně třtiny, v tebe lehce vryjí,
v mhu vědomou, má duše, blahé runy,
zvěst o tvé tajné vlasti Etherii.

Mdlá hmota, plytce tkaná elektrony,
svým hrubým zdáním tebe nelekej,
to v širém prázdnu matných bodů vír.

Svou pouhou vůlí náhle zastav jej,
i zmizí zeď, strom, skála, zem i zony
a volna vejdeš ve světelný mír.

[ZaunköniG]

Tři

Je přece zázrak! V pratmě nekonečna
sto tisíc soustav srší, jiskří div
mhy mihotavé, smělá dráha mléčná,
zrak zmámen zírá na hieroglyf.

Náš oblak - svět (prach vírný neskutečna!)
snad už byl o let myriádu dřív,
jej vichří v modrou spirálu smršť věčna,
v tmě tana, z dáli zroben, zdá se živ.

Tím houpán reálnem, slep jeho jasem
nahmatám maně pod tvým chladným lasem
zas hádanku, jež divně zve se duch.

Snad druhá za sebe i prvé zšílí,
hloub za vesmírným černem nezáří-li
záhada záhad, divně zvaná Bůh.