Ozvěna 02

[ZaunköniG]

Ozvěna

II.

Vzpomínka dávná zas se rozzvučela,
a mžikem všechno změnilo se kolem:
Koberec květů rozsypal se polem,
koruna stromů v květ se rozpučela,
z dřevěných úlů vyletěla včela,
a větři povídali nad topolem,
že s motýlem a čápy, se sokolem
se žene máj jak řeka rozhučelá.
Křepelky kradmo strojily si hnízda,
slavíci tuží na námluvy hlasy,
a na třešni si drze vrabec hvízdá,
jak pěkné hnízdo ukrad'. Rozkoš vjela
též v srdce mé, a dechem vší té krásy
jak s vrchů sníh prchala chmura s čela.