Slávy dcera: Zpěv I. Sála 003

[ZaunköniG]

3

Nehýřil jsem, nelakotil, nepil,
hry mi záhy přišli v nemilost,
netěšila mne ta zdvořilost,
kterou jen zvyk do života štěpil;

peněz blesk mne nikdy neoslepil,
chladným nechala mne zmužilost,
ale v bělohlavskou spanilost
veždy oči s podivem jsem vlepil:

Ještě ani neznal jsem co láska,
už se serdce v touhách rozlilo,
jestli sličná potkala mne Kráska;

božství k jiným ve kři, hromu hlase,
knihách, snách neb metlách mluvilo
krevavých, a ke mně v ženské kráse.