Jiří Mahen - Druckversion +- Sonett-Forum (https://sonett-archiv.com/forum) +-- Forum: Sonett-Archiv (https://sonett-archiv.com/forum/forumdisplay.php?fid=126) +--- Forum: Sonette aus slawischen Sprachen (https://sonett-archiv.com/forum/forumdisplay.php?fid=396) +---- Forum: Tschechische Sonette (https://sonett-archiv.com/forum/forumdisplay.php?fid=877) +---- Thema: Jiří Mahen (/showthread.php?tid=23456) |
Jiří Mahen - ZaunköniG - 28.01.2018 Tři sonety ze dvou sbírek ROZHODNÝ OKAMŽIK Ten život někdy - je ho tolik málo! a vše, co měl jsi rád, jak byl by spálil hřích, nic nepohne se v tobě, v nebesích vše na dřímotu jako by se dalo. Vše hluché je i lidský pláč i smích, už zvukem jak by každé slovo lhalo, vše po samotě jak by v tobě lkalo a tichým pokojem už chodíš jako mnich... Ty smutné, těžké dny! Leč ještě pevně stojí tvá bytost v tobě, ale chraň se, braň po smutcích těch a všechno schystej k boji -: ta chvíle potom, krev kdy v sníh se mění a náhle lávou vztekle zakypí -! Vším život byl by a přec ničím není -! (Duha, 1916) KOLCHIS Ty bledý muži ze sarmatských plání, kam toulka tvá až sem tě zavedla, kam díváš se to vlastně ze sedla a kam se plížíš nyní rosou ranní? Mně pdkloň dřív se, která jsem tu paní, a potom stůj! Což už jsem sesedla, že nezříš mne, a tvář má pobledla, ač plna dál jsem obrů, králů, saní? Jsem země hrdých snů a nároků -- Já sama vzbouzím v horách vřavu hromů, když vpád se blíží, velím k útoku - na koně sedni, rychle vrať se domů! Jsem pyšná žena, nechci otroků, a mám-li vzdát se, musím vědět - komu! (Duha, 1916) Poslední telegram Srdce jako broskev zde ti dozrávalo, zde ti slavík zpíval, kde kdo měl tě rád - jak to, že jdeš od nás, že se něco stalo, co nás rozloučilo na vždycky už snad? Byl's prý doma tady. Ó ty divná chválo, která mnoho říkáš, ale neumíš hřát! Kdo je někde doma, tomu stačí málo, nemoc nestraší ho, ani s bídou hlad. Nic ti nevyčítám - každý někde máme místo, s něhož přejdem' správně v lepší svět, odjinud kdo skočí, smutně vaz jen zláme. Ty to místo hledáš - já v tvém nitru čeť. Vrať se aspoň ve snu, když to tvé tě zklame, a teď ruku dej mi - řekněm': naposled! (Rozloučení s jihem, 1934) |