Sonett-Forum

Jan Křesadlo

Vzdorověnec na Seifertův

12

A květ, jenž s každým jarem vzniká,
ji ze všech šperků nejvíc zdobí.
Přečkala zatím všechny doby,
je z kamene a neutíká.

Láká mne také její šíje,
leč, upřímně a bez frází:
Slavík, ten v kleci dobře žije,
však sedmihlásek zachází.

Hledal jsem v starém kalendáři,
jaká je na to pranostika,
kdy vlastně půjdou k čertu - lháři !

Kdy ale půjdou, to se neví.
Zdá se, že na to nejsou zpěvy
a načechraná erotika.




12

Wenn neu der Blütenflor im Frühling wird,
schmückt sie sich mit Rubinen und Opal.
Keine Zeit der Not bracht' sie zu Fall:
Sie ist aus Stein erbaut und gut fundiert.

Zart will ich ihr um ihren Nacken streichen,
doch um es kurz zu sagen, was ich meine:
Der Nachtigall mag solch ein Käfig reichen,
doch geht der Gartenspötter kläglich ein.

Ich wälzte lang in alten Almanachen:
Kann irgendwer vom Teufelszins mir sagen,
ob sie es schafft, ihn einmal abzutragen?

Doch keiner weiß es. Ihr Los inspirierte
noch niemanden, ein Lied für sie zu machen:
nur verführerische Worte, zarter Flirt.