Sonett-Forum

Łužycy


Lej! Mocnje twoju sławił swětu mě som rolu.
Twoj wobraz tkali su wše mysli mě kaž z ruki.
Wěnc chwalby platł som pśez wše lěse, pola, łuki
a chwalił tebje som ja z gorami a z golu.

Płac z bratšom mě jo cesto był, gaž z gorkej bolu
som z harfy wabił zachadnosći tužne stuki;
gaž k njebju wołach, zněchu mě kaž zwonow zuki
wše tšuny. Twoj som z ruku, wutšobu a wolu!

Nejmocnjej napołń pak a spinaj na spew gjarźe
mě, tšuna, něnto se, až z wichorowej mocu
wot Lubina až k Błotam zašumi głos twarźe:

Stań, lud moj serbski, stań! Źarž zwěrnosć k rěcy swojej
a šćitaj derbstwo serbojske pśed smjertnej nocu!
Stań k źěłu, pokaž ako lud se w mocy młodej!