Sonett-Forum

Normale Version: Julius Eduard Wjelan: K čemu stary zešědźiwi
Du siehst gerade eine vereinfachte Darstellung unserer Inhalte. Normale Ansicht mit richtiger Formatierung.
Julius Eduard Wjelan
1817 – 1892


K čemu stary zešědźiwi


So jasnje nětko zyma slěbori
a wšitke hona z płachtu krywa sněžnej,
so wšo we slěbrobłyšću zyboli
na wšitkich stomach, hałžkach z pychu něžnej.

Što z tajkej pychu zyma zwobaluje?
Nic zemje sprostnjeneje womoru?
A što nam w slěbrobłyšću wozjewjuje?
Nic Božu wulku, dźiwnu krasnotu?

Tak šědźiwosć tež staroh dopomnjuje
na jeho ćěła blisku morwotu,
a włosow bělenje joh pokazuje

na wulku njebja krasnosć přichodnu,
hdźež rjeńše nalěćo tu po zymi
so w njezachodnym błyšću zeleni!